Okolo Žernovky, 26.3.2022

První jarní víkend jsme se rozhodli projít tajemné lesy okolo Žernovky, lesy smutných příběhů, které skončily tragicky. Černého ani bílého psa jsme na cestě naštěstí nepotkali a za dohledu speciální jednotky jsme naplánovanou trasu zdárně dokončili.

Pro statistiky přidávám souhrn zimních pochodů 2022.

 

 

Od autobusové zastávky Louňovice, II. hráz, vyrážíme po červené na sever k jezírku u Žernovky. Před jezírkem, než se přejde můstek přes Lázný potok, odbočíme vpravo na lesní pěšinu a obejdeme jezírko z pravé strany.

Přejdeme po hrázi a napojíme se zpět na červenou. Pokračujeme až pod kopec Horka, kde červenou opustíme, přejdeme silnici na Doubek a okolo lomu dojdeme ke stájím Žernovka a k rozcestníku Babičky – rozc. Projdeme část stromořadí zeravů obrovských a přes rozcestník Babice – rozc. dojdeme k Babickým rybníkům.

Po cestě prozkoumáme zaniklou obec Janovice a bývalé koupaliště Ž.O.S. pod horním Babickým rybníkem a pokračujeme ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie v Mukařově. Pak už nás čeká jen ono tajemné místo Pánova březina v lese U Zelené cesty. Atmosféra tohoto místa v temném lese na nás působila opravdu poněkud stísněně. Naštěstí je naší součástí VJ-speciální jednotka, pod jejíž dohledem jsme přes Moklinu dorazili v pořádku do cíle trasy.

– prošlá trasa –

• Stromořadí zeravů

26 exemplářů Thuja Plicata (zerav obrovský) dosahuje obvodu kmene od 90 do 260 cm, výšky od 33 do 34 m a šíře koruny 3–5 m. 

Zerav obrovský (Thuja plicata, syn. Thuja gigantea), známý i jako zerav řasnatý nebo túje obrovská je vždy zelený jehličnatý strom z rodu zerav, jenž se vyskytuje na západě Severní Ameriky. Přestože je v angličtině obvykle nazýván cedrem, nepatří do rodu cedrů. Jedná se o provinční strom Britské Kolumbie a byl velice důležitý pro život indiánských kmenů severozápadního pobřeží Pacifiku. Zerav obrovský je velký až mohutný strom, který dorůstá výšky 65 až 70 metrů, s průměrem kmene 3 až 4 metry, výjimečně může být i větší. Může se dožít vysokého věku, přes tisíc let, nejstarší ověřený exemplář se dožil 1460 let. Listí stromu vytváří ploché větévky se šupinatými listy. Jsou rovněž silně aromatické a po rozdrcení jejich vůně připomíná vůni ananasu.

Zerav obrovský patří k nejčastějším stromům severozápadního pobřeží Pacifiku, kde ho v lesích nejčastěji provází douglaska tisolistá nebo jedlovec západní. Nachází se v nadmořské výšce do 2290 metrů, ve které roste okolo oregonského Kráterového jezera. Kromě výskytu v hustých lesích a na horských svazích se nachází rovněž v lužních lesích, zalesněných bažinách a na březích vodních toků. Je rovněž tolerantní vůči stínu, a dokáže tak růst i při špatných světelných podmínkách. Největší známý zerav obrovský na světě má objem dřeva přes 500 m³ a nachází se u Quinaultského jezera severně od města Aberdeen v americkém státě Washington. Výška stromu je 55 metrů a průměr 6 metrů. Pro porovnání, největší sekvojovec obrovský zvaný generál Sherman má objem 1480 m³.

Dřevo je ceněno pro svůj unikátní vzhled, vůni a velkou odolnost vůči hnilobě, takže je dobrým dřevem pro venkovní tyče, obložení domů nebo šindele. V Evropě i Americe se ze zeravu obrovského často staví včelí úly. Také je používán pro výrobu rámu a pádel pro lehké plachetnice a kajaky. Rovněž se používá při výrobě skříní, jelikož jeho vůně odrazuje moly, které mohou poškodit oblečení. To je efektivnější, když je celá skříň ze zeravového dřeva, jelikož tam vůni upevňují pryskyřicová těsnění. Správně utěsněné zeravové dřevo si pak svou vůni ponechá po několik desetiletí, třeba i déle než po jedno století. Lehkost, pevnost a teplý zvuk dřeva jej dělá rovněž oblíbeným při výrobě kytar. Chemická látka thujaplicin se nachází v dospělých zeravech obrovských a a funguje jako přírodní fungicid, takže zabraňuje dřevu shnít. To funguje po celé století i po pokácení stromu. 

Zerav obrovský má dlouhou historii u indiánských kmenů mezi Oregonem a Aljaškou. Některé z těchto kmenů se dokonce samy nazývají „lidmi zeravu obrovského“, jelikož jsou na něm závislí při získávání základních materiálů. Dřevo používaly při výrobě domů, totemů, masek, nádobí, krabic, prken, nástrojů, kánoí, lodí a ceremoniálních předmětů. Kořeny a kůra byly využívány při výrobě košíků, provazů, oblečení, přikrývek a prstenů.

cs.wikipedia.org/wiki/Zerav_obrovský

• Janovice (Babice)

Janovice (nebo také Janovičky) je zaniklá hrnčířská obec, zaniklá za třicetileté války, když byly obecně na Říčansku způsobeny velké škody. Později Janovice začaly zarůstat lesem a proto se místo nich postavila nová ves Babice, která existuje i nyní.

Mezi nehmotné pozůstatky po této středověké a raně novověké obci patří název lesní části mezi Babicemi a Vojkovem. Za svého největšího rozkvětu se obec táhla od dnes již protržené Janovické přehrady až ke konci lesa směrem na Babice. Původní přehrada rybníka leží mezi silnicí mezi Mukařovem a Babicemi a koupalištěm Ž.O.S. Ve spodní části vesnice, v údolí Výmoly u babického lesa, můžeme pozorovat zhruba 4 areály usedlostí. Ve dvou případech bylo možné identifikovat relikty vícedílného domu. Dále můžeme v horní části zaniklé vsi blízko protržené přehrady vidět několik děr po hrnčířích, kteří v místních půdách hojně nacházeli jíl, jenž potřebovali k produkci výrobků. Dalším znakem zaniklé obce je i místní mlýnský kámen, který se nachází až na konci samotné obce, dnes u babických chatek.

• Koupaliště Ž.O.S.

Zaniklé Koupaliště Ž.O.S. (Živnostensko-Obchodnický vzájemně dobročinný Spolek) se nachází na lesní cestě mezi Babicemi a Mukařovem a protéká jím potok Výmola. O vybudování koupaliště bylo rozhodnuto již v roce 1936, ovšem do provozu bylo přivedeno až při 2. světové válce, přesněji roku 1940 spolkem HUMANITA. Koupaliště se zas přehnané slávy nedočkalo, možná i proto, že již na jaře 1942 bylo zažádáno o uvedení koupaliště jako zaniklé, ale pořád sloužilo svému účelu (mělo stálý přítok vody) a tak někteří nadčilí plavci zde sportovali až do konce 70. let 20. století. Od té doby koupaliště chátrá ještě daleko rychleji, než před tím a je více a více zavalováno bahnem. Do druhé světové války stávala u koupaliště i malá Restaurace s občerstvením, která byla ale se zánikem koupaliště zrušena také. Naposledy bylo koupaliště známo v 70. a 80. letech minulého století s tím, že zde bývaly dětské letní tábory, měli tu dokonce kadibudku a malou jídelnu, po obou těchto stavbách jsou dodnes k vidění nemalé pozůstatky. Dnes je koupaliště již bahnem zavaleno úplně a koupou se zde leda žáby, ale okolo koupaliště je již terén až na vyjímky zcela přístupný a dokonce ho zdobí i jezírko s kytičkami. Můžete si zde také zahrát kuželky, nebo se pohoupat na houpačce.

https://koupaliste-zos7.webnode.cz/

• Pověst o ukrytém zvonu

Legenda hovoří o bílém psu, který hlídá zvon z mukařovského kostela. Zvon byl lidmi ukryt za třicetileté války ve studánce v části lesa Dlouhá louka, aby byl uchráněn před zničením. Po skončení vojny však bílý pes, který jej chránil, již nedovolil obyvatelům navrácení zvonu na kostelní věž. Pes prý dodnes v lese hlídá a nejvíce nebezpečí od něj hrozí, když v Mukařově vyzvání poledne. I tato legenda má svůj reálný základ. Zvonovina (slitina mědi a cínu) byla cenná surovina, z níž se neodlévaly jen zvony, ale také hlavně děl. Ve válkách se často stávalo, že zvony byly sejmuty z věží a přetaveny v děla a to jak vojsky vlastními, tak nepřátelskými. Lidé proto zvony ukrývali, zakopávali je do země, skrývali ve sklepeních a na věže je vraceli až po skončení války. O tom zda byl, či nebyl, zvon z mukařovského kostela ukrýván po dobu třicetileté války, se nic neví. Víme, že ve starém kostele byly zvony dva. Nejstarší velký zvon (109 cm v průměru a 84 cm vysoký) datovaný rokem 1573 věnovaný kostelu majitelem černokosteleckého panství hrabětem Smiřickým a menší zvon datovaný 1718. Ten nesl tento nápis: LETA PANIE 1718 TENTO ZWON PO VKRADENI PŘEDESSLEHO NAKLADEM ZADUSSI ZGEDNAN A ZAWIESSEN KE CTI A CHWALE BOZY A NEISWIETEGSSI RODICZKY BOZY

O kterém zvonu legenda hovoří, není jisto. Starší velký zvon to nebyl, neboť ten je v kostele dodnes. Druhý menší zvon byl ukraden. Byl-li před třicetiletou válkou ve věži starého kostela ještě nějaký další zvon, s určitostí nevíme. Je možné, že zvon z legendy byl schován a ztracen, protože člověk, který znal místo úkrytu, byl při řádění žoldnéřů zabit. Po válečných letech přišedší představitelé církve proto mohli zvon považovat za ukradený.

• Pánova březina

Tajemné místo uprostřed lesů se zapsalo do historie několika smutnými příhodami, které skončily tragicky. Někteří návštěvníci v místě cítí stísněné pocity, dokonce i koně se chovají neklidně. K těmto pocitům může přispívat množství pokácených stromů, zarostlých v trávě, rozrytý terén od divokých prasat, mokřady nebo husté větve.

… za třicetileté války v místech poblíž Zelené cesty, právě v místě, kde se také říká „Pánova březina“, utíkala kněžna Ležárka pronásledována žoldáky. Ještě než byla dopadena, stačila ukrýt v lese ve studánce poklad, údajně velký zlatý kalich. Po dopadení na místě dnešního Mukařova byla mučena a zabita (odtud jedno z vysvětlení názvu „Mukařov“). Zlatý kalich prý nebyl nikdy nalezen. Podle pověsti jej dodnes hlídá v lese černý pes, jehož vytí oznamuje blížící se neštěstí.

Ať už to bylo s Ležárkou tak anebo onak, „Pánova březina“ se stala v minulosti ještě vícekrát svědkem umírání. Koncem devatenáctého století se rozhodli nešťastní milenci ukončit své mladé životy, když jim jejich rodiny nechtěly dát požehnání k sňatku. Místu, kde se ve velkých mrazech milenci vysvlékli a později byli nalezeni umrzlí, se od té doby říká „U zmrzlých“.

Doufejme, že poslední smutnou příhodou v „Pánově březině“ byla sebevražda mladého studenta z Prahy, který se zde z nešťastné lásky zastřelil. Krátce před tím než odešel z tohoto světa, vyryl nožem do stromu malý křížek. Možná ještě žijí pamětníci, kteří pamatují, že jeho posledním zastavením v obci byla návštěva v koloniálu „U Kratochvílů“, kde si koupil housku a párek na svoji poslední cestu.

https://otomar-knihy.webnode.cz/news/dalsi-z-desivych-lesu-zahadna-panova-brezina/